Cookie Consent by Free Privacy Policy website
EN / DE

Naděje, že to s námi není tak špatné

Je to taková nenápadná, velmi skromná akce. Vždy na konci roku (letos to bylo 21. prosince) se odpoledne  u starosty sejde několik občanů našeho města. Lidí, kteří se na první pohled ničím zvláštním nevyznačují. Chvíli posedí s vedením města, vypijí kávu, dají si skleničku vína a dostanou dárkový balíček a pamětní list. Nic zvláštního. Za každým z nich je ale neskutečný příběh. Jedná se o mnohonásobné, čestné, bezplatné dárce krve. Dárce toho, co je nejcennější, o ty, kteří mnohokrát darovali tuto nesmírně drahou tekutinu ze svého těla. Mohli ji prodat a vzhledem k její ceně a nenahraditelnosti by si přišli na pěkné peníze. Ale oni se (po značnou část svého života) rozhodovali a rozhodují jinak – protože spousta jiných lidí krev potřebuje pro záchranu svého života, oni ji, jakmile je to možné, znovu a znovu darují. Je to nesmírná obětavost a hrdinství. V současné době, kdy si značná část (nejen našeho) národa stěžuje a naříká, jak trpí nedostatkem, jak je nepřijatelné, abychom pomáhali potřebným a ohroženým, protože sami máme málo, jak je možné, že ukrajinské děti a ženy dostávají živobytí, zatímco oni ne – tohle je příklad, že jsou mezi námi lidé, kteří by mohli buď mít klid, nebo na své krvi vydělávat, ale oni ji darují – a přitom nevědí komu – někomu, kdo ji potřebuje.

Ano, tito lidé většinou nemají ambice mocenské ani majetkové, prostě pomáhají, když je potřeba. Oč jsou důvěryhodnější a váženější, než neustálí stěžovatelé, politici, hlasitě se domáhající svých kšeftů, podnikatelé, kteří nemilosrdně zvyšují své marže….

Vzpomeňme si na ně, když máme pocit, že nedostáváme to, na co máme „nárok“. Letos to jsou s úžasnými 50-ti bezpříspěvkovými odběry Jan Novák z Novosad, Mgr. Daniel Poisel rovněž z Novosad, David Láník ze Všetul, Martin Jurášek rovněž ze Všetul, Petr Vejvančický ze Střelnice, Iva Marková z Količína a Roman Adámek z Novosad, který krev daroval již po šedesáté. Stokrát (!!!!!!) daroval krev Miroslav Michalčík ze Žop.

 

Tato nenápadná, skromná akce na konci roku je jedním z nejkrásnějších adventních a vánočních zážitků, který se mi každoročně dostává. Ještě to s námi není tak špatné, ještě sobeckost, konzum a touha po moci úplně nezvítězila, když se každý rok objeví na radnici takovíto skvělí lidé!!!

 

Karel Bartošek