Cookie Consent by Free Privacy Policy website
EN / DE

Schloss Hof – nádherný důkaz platnosti památkářského paradoxu

Každý památkář potvrdí, že nejlépe na tom jsou ty památky, u kterých brzo po jejich vzniku došlo ke změně v jejich využívání a nikdo je v jejich historii moc neupravoval, nerekonstruoval, ani jinak neměnil a pomalu, nenásilně chátraly a až v současné době se dočkaly citlivé rekonstrukce, zachovávající jejich autentickou, původní podobu. Šanci být takovou památkou má třeba holešovský kostel sv. Anny, naopak to v žádném případě nejsou naše slavné hrady Karlštejn či Bouzov, které jsou z větší části novostavbami, postavenými na přelomu 19. a 20. století v historizujícím stylu, který nemá s jejich skutečnou podobou nic společného.

Naopak evropsky unikátním pozitivním příkladem tohoto paradoxu je areál zámku a zejména zahrady v rakouském Schloss Hofu, ležícím na dohled od Bratislavy. Vlastivědný kroužek Holešov zorganizoval v sobotu 23. dubna zájezd do Schloss Hofu, jehož nesmírně zasvěcenou průvodkyní byla přední evropská odbornice na historické zahrady, Ing. Lenka Křesadlová, PhD., vedoucí Národního centra zahradní kultury Národního památkového ústavu v Kroměříži.

Areál Schloss Hofu si jako svůj reprezentativní lovecký zámek nechal postavit princ Evžen Savojský, na počátku 18. století nejmocnější a nejbohatší představitel rakouského císařství, slavný vojevůdce. Brzo po jeho smrti jej převzala jeho mladší současnice, císařovna Marie Terezie, ale její nástupci jej předali armádě, která jej užívala (včetně armády sovětské) až do nedávna. Vojáci v areálu chovali především koně a zbytek, zejména unikátní zámecký park, nechali postupně chátrat. Až po roce 2000 začal rakouský stát včetně neziskových institucí a dobrovolníků Schloss Hof postupně opravovat, a to do podoby, kterou měl za Evžena Savojského a Marie Terezie. Podle archeologických nálezů, původních plánů a obrazů tak na místě donedávna divoké, skoro neprostupné přírody vznikla jedna z mála autentických, skutečných barokních zahrad, jejíž návštěva vnímavému zájemci skutečně otevře oči. Tak barokní zahrady vypadaly a skoro nikde se už nezachovaly, protože jejich šlechtičtí majitelé na konci 18. a během 19. století tyto formální parky přeměňovali v duchu tehdy moderního romantismu na přírodní kompozice anglického stylu a původní barokní rozložení a výzdobu nenávratně zlikvidovali.

Naopak zahrada Schloss Hofu je skutečným barokním zázrakem, navíc mimořádně zdařile zrekonstruovaným. Návštěvník (navíc pokud má zasvěceného průvodce) nevychází z nadšeného údivu a překvapení. Ty skutečné slavné barokní ornamentální záhony – broderie – jsou překvapivě složeny především z barevných písků a kamínků, cihlové drti, uhlí, skleněných střepů. Květiny (v současnosti jarní tulipány, narcisy, macešky, pomněnky, královské a perské řebčíky a zimostráz) tvoří spíš okraje a vnitřní dělící linie záhonů. Je to proto, že trvalky, které se v současnosti používají na barevné členění kopií barokních záhonů, v tehdejší době neznali a použité květiny rychle odkvétaly, proto hlavní část barevného dojmu záhonů tvořily právě minerály a další trvanlivé materiály. Barokní zahrada je plná překvapení – zahrada ve Schloss Hofu je tvořena několika terasami, které se postupně snižují k řece Moravě a na každé z nich jsou jezírka s fontánami a střiky a s bohatou sochařskou výzdobou. Pokud sestupujete od zámku, vidíte pod sebou systém teras včetně jejich zahradnické výzdoby, ale například neuvidíte a ani neuslyšíte největší, mohutnou Velkou fontánu, ohromný, sochařsky pojednaný vodopád, a to i když stojíte přímo nad ní. Až když sestoupíte po bočním schodišti, s úžasem a ohromeni uvidíte a uslyšíte tu nádhernou vodní symfonii. Naopak, když se na konci zahrady otočíte, naskytne se vám závratný pohled na opticky jako by propojené fontány – jako by několik teras tvořilo jeden velký vodopád, korunovaný budovou zámku.

Schloss Hof je navíc plný zajímavostí a atrakcí pro celou rodinu – na jeho trávnících žijí dvě tisícovky přísně chráněných syslů, můžete se pokochat bílými osly, velbloudy, unikátními čtyřrohými kozami a mini ovečkami, jsou zde volně přístupné dílny barokního dvora – hrnčířská, bylinková, podkovářská a další, můžete si sami vyzkoušet různá řemesla, navštívit obydlí zahradníka či komorné, posedět v milých kavárničkách, cukrárnách, restauracích, navštívit ohromné skleníky, stáje, kočárovnu, projet se v kočáře taženém lipicány, podle vlastní chuti si procházet interiér zámku se zařízenými pokoji císařovny Marie Terezie i sezónní výstavy. My jsme měli štěstí na unikátní výstavu stolování na rakouském císařském dvoře, jejíž druhá část se nacházela nedaleko od Schloss Hofu v loveckém zámečku Niederweiden, jehož návštěva je rovněž součástí prohlídkového okruhu. Viděli jsme nepřeberné množství stolního nádobí, náčiní, historického oblečení, spoustu fotografií a kreseb, dozvěděli jsme se například, že většinu původního císařského servisu ze zlata a pozlaceného stříbra nechal v době rakousko-francouzských válek císař František roztavit a později byla tato nejluxusnější stolní výbava nahrazena porcelánovým servisem, po celé ploše pozlaceným. Skvělé je, že všechny popisky v areálu Schloss Hofu jsou kromě němčiny a angličtiny rovněž slovenské (Bratislava je odtud cca 5 km daleko) a i většina personálu jsou Slováci, proto neexistuje žádná jazyková bariéra.

Zájezd Vlastivědného kroužku (otevřený pro všechny zájemce) byl skutečně nádherný. Velké díky patří samozřejmě Ing. Lence Křesadlové PhD. a Mgr. Jiřímu Janálovi z Národního památkového ústavu i organizátorům zájezdu z Vlastivědného kroužku, Bc. Ireně Železné a Mgr. Ondřeji Machálkovi. A už se těšíme na další tak objevnou a zajímavou akci.

Za spokojené účastníky zájezdu do Schloss Hofu Karel Bartošek