EN / DE

Johann Sebastian Bach byl v Holešově. A líbilo se mu tady.

Oblíbené úsloví „Dát si bacha“ skutečně vzniklo z příjmení „Bach“, ovšem oním iniciátorem nebyl geniální barokní hudební skladatel, ale neblaze proslulý ministr vnitra a později premiér Rakouského císařství, Alexandr Bach (1813 - 1893). O více než sto let starší Johann Sebastian Bach (1685 – 1750) je naštěstí mnohem slavnější a je považován za jednoho z největších hudebních géniů všech dob a v každém případě je  završitelem barokního hudebního stylu. Je tedy zcela přirozené, že letošní, v Holešově konaný již desátý ročník Letní školy barokní hudby, špičková událost hudebního světa v našem státě, se přihlásil k odkazu Johanna Sebastiana. Přes sto dvacet studentů (jinak profesionálních hudebníků a zpěváků často velmi zvučných jmen v oblasti klasické hudby) a lektorů (opravdových evropských špiček v interpretaci barokní hudby) z mnoha zemí Evropy i z České republiky týden pilně připravovala nastudování vrcholných děl letošního patrona letní školy a barokní hudby vůbec. A v pátek 14. srpna to přišlo – Letní škola barokní hudby 2020 uspořádala ve velkém barokním sále holešovského barokního zámku (který je centrem veškerého jejího konání) závěrečný koncert, monumentální provedení dvou Bachových kantát. Sešli se na něm všichni lektoři a studenti, dokonce i několik hostů, špičkových virtuosů. Velký orchestr pod vedením vedoucího letní školy, v současnosti zřejmě nejvýznamnějšího evropského znalce a provozovatele barokní hudby, Romana Válka, hrál na autentické barokní nástroje a i jeho obsazení odpovídalo Bachově instrumentaci – kromě houslí, viol, violoncell a kontrabasů zde byly zastoupeny různé druhy barokních hobojů, traversa (barokní příčné flétny), klariny, theorba, positiv a cembalo. Padesátičlenný pěvecký sbor pod vedením Terezy Válkové rovněž používal autentické barokní pěvecké techniky. Jako první zazněla Bachova duchovní kantáta Wacher auf, ruft uns die Stimme, BWV 140, kterou Johann Sebastian Bach složil v roce 1731 a poprvé uvedl v chrámu Sv. Mikuláše v Lipsku. Jedná se o součást luteránské bohoslužby, složený ze dvou sborů a řady duet a recitativů. Jako sólisté vystoupili se sopránovými party Zuzana Badárová a v Holešově dobře známá Kristýna Vylíčilová, tenor Jan Kožnar a bas Jiří M. Procházka. Po monumentální duchovní skladbě následovalo představení vítězů studentské soutěže Letní školy barokní hudby. S drobnými Bachovými koncertními skladbami vystoupila stříbrná Kristýna Vylíčilová, která skvěle reprezentovala náš region v silné mezinárodní konkurenci, bronzová cembalistka Marie Nečasová a zlatý cembalista Jiří Havrlant, který strhujícím způsobem zahrál za doprovodu orchestru Allegro ze slavného Bachova Braniborského koncertu č. 5 D dur.
Po přestávce potom zazněla světská, tzv. holdovací kantáta Toenet, ihr Pauken! Erschallet Trompeten (Zvučte tympány! Rozezněte se trumpety) BWV 214. Tuto nádhernou, velkolepou skladbu složil Bach ve službách saského kurfiřta a polského krále Fridricha Augusta Silného v roce 1733 u příležitosti narozenin kurfiřtovy a královy manželky, Marie Josefy Habsburské, dcery rakouského císaře. Jásavé, slavnostní tóny kantáty okouzlily posluchače – i ty, kteří jinak klasické hudbě moc neholdují. Kromě perfektně sehraného orchestru a sezpívaného sboru zaujaly i skvělé sólové party. Zejména sopranistky Kristýna Vylíčilová a úžasná Pavla Radostová a překvapivě výrazná altistka Lucie Netušilová Karafiátová.


Papá Bach bohužel nesložil žádnou operu (i když operní představení jiných autorů navštěvoval a považoval operu za „pěkné písničky“). Ale jeho kantáty, plné sborů, árií a recitativů tuto mezeru v jeho díle dostatečně zaplňují. Obě vybrané kantáty byly krásným průřezem mistrova díla a jejich provedení ve velkém sále holešovského zámku bylo mimořádně blízké tomu, jak je provozoval sám Johann Sebastian v době jejich vzniku. Byl to opravdu mimořádný zážitek a Johann Sebastian Bach by byl jistě velmi spokojen s tím, jak jeho opusy Letní škola barokní hudby provedla. Nebo možná spokojen opravdu byl, protože uplynulý týden bylo Bacha v Holešově tolik, že možná jeho duše byla přilákána do našeho města a vesele se vznášela nad těmi skvělými muzikanty a radostí, kterou rozdávali.


Karel Bartošek