EN / DE

Tohle Holešov ještě nezažil (neslyšel a neviděl)

Všichni, kdo mají vztah ke klasické hudbě s napětím čekali na snad největší kultuní událost za posledních padesát let v Holešově. Za dramatických okolností nejistého počasí (o čemž pohovoříme dále) se ve velkém sále holešovského zámku v pondělí dne 29. července uskutečnilo – v rámci holešovského cyklu Musica Holešov a krajského cyklu Bacha na Mozarta – velké nastudování jednoho ze stěžejních děl Georga Fridricha Haendela (1685 – 1759), oratoria Saul. Realizace tohoto náročného projektu se ujal Holešovákům dobře známý dirigent a hlavní evropský specialista na barokní hudbu, Roman Válek se svým Czech Ensemble Baroque – orchestrem i sborem a řadou proslulých sólistů, přičemž do titulní role se mu podařilo obsadit asi největšího současného světového basistu, Adama Plachetku, ale také řadu dalších špičkových zpěváků, jako je Piotr Olech (David – kontratenor), Krystian Adam (Jónatan - tenor), Natalia Rubis (Méran – soprán), Kristýna Vylíčilová (Míkal – soprán), Tadeáš Hoza (velekněz – tenor) a řadu dalších. Jako host vystoupila v orchestru skvělá cembalistka Barbara Maria Willi.

Romanu Válkovi se podařilo vytvořit opravdu dokonalý projekt – a je vidět, že dirigent se svým štábem patří k opravdu světové špičce nejen v oblasti interpretace barokní hudby, ale i všech ostatních složek barokního hudebního divadla. Tak hluboké pochopení barokní hudebnosti a dramatičnosti včetně „ducha“ baroka asi zatím nikde v Evropě nebylo prezentováno. Přitom inscenace se nedržela otrocky barokních reálií, naopak vyznačovala se velkou mírou stylizace – byla to skutečná „opera v opeře“, vzhled do doby G.F. Haendela, do uvažování a života tehdejších hudebníků.

Samozřejmě, zvuk Válkova orchestru je naprosto autentický, používá originální barokní nástroje (nebo jejich věrné repliky) a techniku barokní hudby. Rovněž pěvecké výkony sboru a řady sólistů, vycvičených na Letní škole barokní hudby (ostatně v posledních letech rovněž se konající v Holešově) byly velmi věrné baroknímu zpěvu. Zejména Piotr Olech s pro naši dobu poněkud nezvyklým kontratenorem jako by vypadl z operního souboru z první poloviny 18. století. Ale i všechny ostatní součásti inscenace byly naprosto dokonalé. Zcela uchvacující choreografie sboru i sólistů se nechala inspirovat gesty rokokových porcelánových sošek královské manufaktury ze Sévres. A zatímco sólisté (pokud se zrovna nezařadili do sboru) se pohybovali při zachování barokních nadnesených gest normálně, sbor používal jakoby zpomalené, toporné pohyby, opět dokonale evokující cameru obscuru a vrcholně barokní pojetí dění na scéně. Vysoce stylizované kostýmy s odvolávkami opět na typicky barokní ahistorické představy oblečení Izraellitů (například velekněz měl na sobě sutanu barokního katolického hodnostáře) byly báječné – samozřejmě, zatímco pro inscenátory Haendelovy doby byly pravidlem mimořádně přezdobené, ale vlastně současné, i když pitoreskně doplněné oděvy, účinkující zpěváci měli zjednodušené barokní či raně rokokové kostýmy s moderními prvky, tedy opět linie k baroknímu pojetí ahistorismu.

Celkové provedení oratoria bylo prostě DOKONALÉ!!!!! Asi jsme se v Holešově ještě nikdy nesetkali s tak propracovaným a přitom mimořádným představením. A v neposlední řadě – drtivá většina zpěváků i hudebníků v oratoriu jsou krásní mladí lidé, na které je radost se dívat a ani to není zanedbatelná deviza tohoto vpravdě báječného projektu.

Ale, bohužel, nic asi nemůže být bezchybné – představení, původně zamýšlené pro nádvoří zámku poté, co se dopoledne trošku po obloze honily mráčky, organizátoři přesunuli do hlavního zámeckého sálu. I když se celá druhá půlka dne vyznačovala jasnou oblohou, báli se o nesmírně drahé hudební nástroje, které by nějaká lokální bouřka (i když nepřišla) nezvratně poškodila. Ale šest set diváků bylo nad možnosti kapacity sálu a jejich napěchování v letním dusnu do omezeného prostoru si vyžádalo svou daň – nesnesitelné horko a vlhkost dosahující snad sta procent trápilo nejen obecenstvo, ale i všechny účinkující. Pot bohatě stékající ze všech si snad vymlel vlastní řečiště uprostřed sálu a nevím, zda tak obrovské vlhko nepoškodilo vzácné nástroje víc, než nějaká přeháňka. A bylo si snad jen představit, jak naprosto úžasný zážitek, vskutku nebeská, rajská zkušenost by provedení oratoria bylo venku, kde by nemuseli všichni tak moc trpět horkem. Ale dokonalost přináleží jen Bohu a tak by snad bylo rouháním, kdyby Saul neměl nejmenší chybičku. Stejně jsme ještě něco tak krásného, i když vykoupeného utrpením, v Holešově opravdu nezažili.

Karel Bartošek