Valašský řezbář Alois Zádrapa z Lidečka je veselá kopa. Stojí před svým betlémem na zámeckém nádvoří a usmívá se. Ukočírovat do rozhovoru tok jeho myšlenek, příběhů a vtipů je těžké. V čerstvých pětaosmdesáti má na co vzpomínat a dělá to rád.
„Neměl jsem v plánu řezbovat, chtěl jsem si jen vyřezat malý betlém,“ pohodí zvesela rameny při odpovědi na otázku, zda byla práce se dřevem jeho životním snem. Nebyla. Prostě jen dostal lipové dřevo, které by jinak shořelo v kamnech, a musel vymyslet, co s ním. To bylo v roce 2006.
Vyřezal první betlém a vyřezával dál. Model v životní velikosti, který letos zapůjčil do Holešova, je ale ze dřeva dubového a pracoval na něm čtyři roky. Nejprve zkusil vyřezat portáše, a když to šlo, pustil se do dalších figur. Celý betlém má nakonec deset postav, čtyři zvířata, Ježíška v jesličkách a malý stromek. V minulých letech již betlém viděli lidé třeba ve Valašských Kloboukách nebo Vsetíně.
Alois Zádrapa se nejprve vyučil zedníkem, pak si doplnil vzdělání a stal se stavebním projektantem. Podepsal se pod třemi stovkami projektů. Krátce před důchodem si také vyzkoušel práci mistra na učilišti ve Vsetíně. Pětaosmdesáté narozeniny oslavil před pár dny a okomentoval to s vtipem sobě vlastním: „Byli jsme dobrý ročník, já, Gott, Pilarová a Abrahám.“
Osmdesátku pocítil jako malý zlom, pětaosmdesátka už je prý horší. Sil ubývá. Řezbář z Lidečka je ale ve své dílně denně a věří, že ještě ledasco vyřeže. Má totiž jasný plán – do devadesáti vyřezávat a do sta se na to dívat. A mezitím bude psát paměti, do kterých možná zaznamená i vzpomínku, která ho s Holešovem svázala mnohem dříve, než letošní výstava… Ještě za svobodna sem přijel na motorce z Lidečka pozdravit svou budoucí ženu, která tady studovala. Čas v zámecké zahradě tak utíkal, že si ani jeden z nich nevšiml, že je v parku zamkli. Aby se dostali ven, museli přelézt bránu.
Foto Dana Podhajská
Autor: Dana Podhajská, Publikováno: 11.12.2024
Fotogalerie
