Do zámeckých ovocných sadů nastoupila, když jí bylo devatenáct. Psal se rok 1969 a do praxe zahradnického řemesla ji uvedl Vladimír Pecha, zahradník, který pracoval ještě pro hraběnku Barboru.
„Byl úžasný, učil mě rozeznávat jablka podle chuti. Dodnes vím, jak chutná Coxova nebo Sudetská reneta,“ pamatuje si Vlasta Čablová, dnes již Přílepanka, tehdy mladá žena, vděčná za vlídné přijetí tamních zaměstnanců a skromné bydlení v zámecké hospodářské budově. Když byla hodně velká úroda, jablka se jí sypala do bytu a celý domeček nádherně voněl.
Nejen sadům, ale celé zámecké zahradě věnovala kus života a mluví o nich s láskou. Prochází mezi stromy a vzpomíná, jak se jí muž vrátil z vojny a našel ji při sklizni ovoce. Zvedne jablko za země, zakousne se a konstatuje: „Nespletla jsem se, je to delicious. Šťavnatá, navinulá chuť, bílá dřeň, dlouhá stopka, hranatý tvar u okvětí plodu. Je vidět, že je to zimní jablíčko, má pěknou pevnou slupku.“ A jdeme dál.
REPORTÁŽ ČESKÉ ROZHLASU O STARÝCH JABLEČNÝCH ODRŮDÁCH ZDE, PROVÁZÍ PANÍ VLASTA
Jablka ze zámeckých sadů prý byla vyhlášená, stejně jako zelenina ze zámeckého zahradnictví. Pro obojí si lidé chodili, protože věděli o jejich kvalitách.
„Dělali jsme přísady a lidé si kupovali čerstvý salátek. Jablíčka si dokázala udržet úžasnou původní chuť jednotlivých odrůd, protože stromy se stříkaly pouze jednou ročně. Zdaleka nebylo tolika přírodních vlivů, škůdců a chorob,“ vysvětluje zahradnice a dodává, že sady prošly velkou obnovou a roubováním mladých stromečků v padesátých letech a stromy následně dostávaly přesně takovou péči, o jakou si řekly.
Zahrada ale nebyla a není jen o sadech. „Přesně deset tisíc osm set červených šalvějí, tolik sazeniček jsme v sedmdesátých letech potřebovali na vysazení středových ploch zahrady. Jeden rok jsme je kombinovali s modrým nestarcem, druhý se žlutými aksamitníky. Barvy z dálky zářily a pohledově to muselo být přesné, tehdy park podléhal dozoru krajské památkové péče v Brně,“ dodává Vlasta Čablová.
Podobně přesně si v roce 1976 musela rozpočítat jámy na sadbu lip, které dominují parku dodnes. Zmiňuje také to, že původní projekt počítal se vzájemným propojením korun do oblouků.
Procházíme se zahradou a nad hlavami nám proletí čáp. Vlasta Čablová vzpomíná, že dříve v oboře žila zvířátka, pro která se v zahradnictví pěstovala zelenina. Starali se o ně manželé Kořínkovi z hájenky. Z vyprávění tehdejších kolegů ví také o tom, že se v hladových padesátých letech na travnaté plochy parku sázela kukuřice a brambory…
Procházet zámeckou zahradu s Vlastou Čablovou je prostě radost a neuvěřitelný vhled do minulosti, která sice není tak dávná, ale je okouzlující. Stejně jako kdysi dva páry labutí, na které si holešovská sadařka a zahrádkářka také dobře pamatuje. Úplně stejně, jako na dnes již vzácnou chuť jablečných odrůd Matčina, Panenského českého nebo Jaderničky moravské.
text a foto Dana Podhajská
Autor: Dana Podhajská, Publikováno: 31.10.2024