Letos uplynulo dvě stě padesát let od prvního pogromu v Holešově. Co jej vyvolalo? Vražda mladé ženy a následující domněnky, pověry, panika, a především nenávist vůči Židům. Každopádně pogrom, který se odehrál začátkem dubna 1774, byl prvním ze tří útoků na židovské obyvatelstvo Holešova, o kterých víme.
Jmenovala se Josefa Trnková a devětadvacátého března roku 1774 ji našli zavražděnou v jednom z židovských domů. Holešované měli okamžitě jasno – stala se rituální vražda, protože Židé potřebují krev na Pesach (židovská varianta Velikonoc). Než městská rada stihla vytvořit vyšetřovací komisi, tisícovka lidí vtrhla do ghetta a začala sama sjednávat pořádek. Z historických záznamů víme, že jediné okno nezůstalo celé a vyrabováno bylo sto čtyři domů, což tehdy představovalo polovinu židovské čtvrti. Kradlo se všechno a kradli všichni, i ženy. Domů si odnášeli vědra i dětské košilky. Zajímavé je, že se tato „vlna“ poháněná strachem a nenávistí přelila i do obcí mimo holešovské panství. Lidé mezi sebou roznesli, že rabování povolil samotný biskup a rabovali tedy i sedláci. Dělo se tak například v obci Šišma na Přerovsku.
PRAKTICKÉ INFORMACE PŘED NÁVŠTĚVOU HOLEŠOVSKÝCH ŽIDOVSKÝCH PAMÁTEK
Z vraždy byl nakonec usvědčen a popraven Žid Abrahám Aron. Usvědčili ho dva svědci a zakrvácená sekera, kterou u něj našli. Spis, který vraždu zdokumentoval, čítá přes sto padesát stran. Co však vyšetřovací komisi nebylo jasné a nevíme to dodnes, byl motiv. I když vrah tvrdil, že mu Josefa vyhrožovala obviněním ze znásilnění – což byl tehdy hrdelní zločin, soudci jeho tvrzení nevěřili. Jiný motiv však neodhalili. Obyvatelé města ale nepochybovali, věřili, že Židé vraždí neviňátka a panny a lidskou krev potřebují pro své rituály.
„Mezi nejasnosti případu dnes počítáme nejen to, zda si Josefa Trnková svou smrt skutečně zavinila, jak tvrdil vrah, ale například také místo, kde se vražda stala,“ říká historik a kurátor sbírkových fondů muzea města Holešova Jan Machala.
Za místo vraždy byl dlouho považován dům číslo popisné čtyřicet jedna, ale žádný z dosud prozkoumaných dokumentů číslo domu neuvádí. „S největší pravděpodobností se jedná o chybu regionálního historika Rolanda Schwarze, které ve svém pojednání o pogromu v roce 1965 špatně pochopil záznam v úmrtní knize“, dodává Machala.
Holešovem, ve kterém žila jedna za největších židovských komunit na Moravě, zmítaly ještě další dva pogromy, v roce 1899 a 1918. Právě ten poslední se stal krátce po zrození nové republiky. Začátkem prosince 1918 jej rozpoutal oddíl českých vojáků, kteří se po ukončení první světové války potloukali po městě. Na útok se připravovali, verbovali spojence mezi místními, a dokonce přeřezali telegrafní a telefonní dráty, aby se okolní svět o akci dozvěděl co nejpozději.
Stříleli do oken, bili a vyháněli vystrašené obyvatele, kradli jim peníze a šperky, ničili, rabovali a zapalovali všechno kolem. Oběťmi tragické události se bohužel stali Židé Hugo Grätzer a Hermann Grünbaum, kteří se krátce předtím také vrátili z války.
VÍCE O POGROMU V ROCE 1918 v reportáži Českého rozhlasu
Holešovské židovské ghetto na svých kresbách zaznamenal malíř František Růžička, profesor kreslení na místním gymnáziu, krajinář, akvarelista a stoupenec impresionismu. Kolekce šesti obrázků patří do sbírek Městského muzea a galerie Holešov.
Autor: Dana Podhajská, Publikováno: 20.9.2024
Fotogalerie
