Holešovské kulturní středisko si v loňském roce připomenulo 30. výročí založení, a to je docela úctyhodný věk s hromadou zkušeností. Podobně bohatý je samotný vývoj organizace, která po založení tehdejším vedením města začala pracovat v prostorách kina a po rekonstrukci zámku se přesunula do této barokní památky. Dnes už to tedy není jen o koncertech a divadlech, ale o správě významné dominanty regionu, správě depozitů muzea a jeho samotném řízení, o prohlídkových okruzích pro turisty, velkých výstavních projektech, festivalech a dalších akcích pro tisíce lidí napříč všemi cílovými skupinami.
S třicítkou na krku, jak se dnes emkáesce daří?
Doufám, že dobře, aspoň tak to cítím. Městu Holešovu patří velké díky za to, že tuto organizaci třicet let podporuje a provozuje tak, aby se mohla rozvíjet. Pro nás, kteří zde pracujeme, je to velká výsada a čest. Zároveň to cítíme jako velký závazek i zodpovědnost zanechat středisko v dobré kondici i našim nástupcům.
Jak se pracuje v kultuře v době energetické krize a po světové pandemii?
Nemám ve zvyku si stěžovat a přemýšlet nad tím, jak je to těžké. Snažíme se tady pracovat tak, abychom z toho měli radost my, a hlavně naši návštěvníci. Připravujeme takové akce, aby nebylo poznat, jestli je nějaká energetická krize nebo byla pandemie. Díváme se na to optimisticky a stejně optimisticky hledíme i do budoucna.
Zámek v roce 2022 dosáhl neuvěřitelné návštěvnosti. Na placené výstavy se přišlo podívat 22 tisíc lidí. Laťka je vysoko, jak jí dosáhnout i letos?
Velmi těžko, nicméně nemůžeme nad tím přemýšlet a honit se jen za návštěvností. Kromě toho, že chceme oslovit co nejvíce lidí, se budeme snažit i o kvalitu, možná také o větší hloubku nabízených akcí.
Mgr. KAREL ADAMÍK
59 let, žije ve Zlíně
původním vzděláním pedagog
manažer se zkušenostmi v mnoha oborech od hotelnictví, přes sport až po cestovní ruch
ve volném čase sportovec
pod hlavičkou MKS Holešov řídí chod všech středisek (zámek, knihovna, IC a muzeum)
Co tedy se svým týmem na rok 2023 chystáte?
Pořádáme zhruba tři sta akcí ročně a letos tomu nebude jinak. Zmínit mohu například připravovanou výstavu valašských malířů, výstavy pro děti, stejně tak ale výstavy nejen pro návštěvníky. Snažíme se podporovat regionální umělce, malíře, grafiky, fotografy. Letní iluze u nás mají dlouhou tradici, která přesahuje dvacet let, snažíme se jít do hloubky, vybíráme témata a podněcujeme autory, aby pracovali na nových věcech.
Pod vaším vedením muzeum loni znovu otevřelo výstavní prostory. Jak to vnímáte?
S velkým dojetím a nadšením, protože po dlouhé době se podařilo veřejnosti zpřístupnit naše muzeum, které dlouhou dobu existovalo jen na papíře. Myslím si, že za tu krátkou dobu, co funguje, dosáhlo pěkných výsledků. Tato práce je běh na dlouhou trať a nikdy nebude hotová. To znamená, že se budeme snažit, abychom oslovili co nejvíce lidí, ale také abychom nabízeli kvalitu a krásu.
Kultura obecně se velmi pomalu vrací do předcovidového stavu. Jak chcete lidi přesvědčovat, aby přišli na akce, které pořádáte?
Podle mého na to existuje jen jeden recept – dělat dobře svou práci. Pokud budeme dělat dobře svoji práci, budeme pracovat kvalitně a pro lidi. Bez ohledu na to, jestli je, nebo není covid, válka nebo energetická krize, lidé přijdou. Veřejnost musíme přesvědčit, že i to krásno, které se snažíme nabízet, jim může pomoci v jejich všedním životě.
Jaký je typický kulturní návštěvník Holešova?
Nemyslím si, že je to jeden typ, určitě je jich více. Může to být člověk, který je Holešovan, ví, že si pro sebe vždy něco nejde. Může to být náhodný návštěvník, který jede kolem a někde o nás slyšel, a mohou to být lidé z blízka i daleka, kteří se k nám vracejí s očekáváním. Z hlediska public relations a propagace pro to samozřejmě děláme všechno možné, ale základem je opět kvalitní práce, kterou se tady všichni snažíme odvádět.
Kultura se nemá podbízet, na druhou stranu vyprodaný sál je příjemný výsledek. Jak to vybalancovat?
Asi nejde o balanc, protože obojí je správně. Kultura se nemá podbízet, proto chceme oslovit i cílové skupiny lidí, kteří jsou zaměřeni jinak než většina. Od toho tady jsme.
Co vás z loňské nabídky potěšilo nejvíce?
Těžko vybírat, hodnotím to spíše jako celek. Mě potěšila ta práce, kterou jsme vykonali a nechám na návštěvnících, lidech, kteří tomu možná rozumí víc než já, jestli bylo něco lepší než to druhé. Já považuji za úspěch celý odpracovaný rok.
Jak je těžké řídit instituci, která je na jedné straně významnou barokní památkou a muzeem, na druhé straně společensko-kulturním centrem a současně místem, kde se mají bavit mladí lidé?
Není to o tom, jestli je to těžké nebo lehké, je to o celém týmu lidí. Všichni jsme tady od toho, abychom to zvládli. Nemůžeme se zaměřovat jedním směrem, musíme se snažit jít i do oblastí, které nejsou probádané, z pohledu návštěvnosti rizikové. To je naše práce.
Na co se těšíte letos?
Zase na tu práci, která kolem toho bude. Na nadšení lidí, kteří ji dělají, na to, jak akce dáváme dohromady, jak o nich diskutujeme, někdy se pohádáme, někdy zasmějeme. Výsledek musí dávat smysl.
Zní to optimisticky. Trápí vás jako ředitele na té práci něco?
Potřebovali bychom lepší technické, provozní a audiovizuální zázemí. Pracujeme například se zastaralým mobiliářem, který potřebuje vyměnit, protože stěhovat čtyři sta židlí po deseti výtahem z patra do patra je problém. Chtěl bych se zaměřit na to, abychom byli flexibilnější, rychlejší, aby i po provozní stránce vše šlapalo snadněji, protože zámek si to zaslouží.
Sezona 2022 byla úspěšná, zámkem prošly desítky tisíc lidí.
Foto Dana Podhajská
Autor: Dana Podhajská, Publikováno: 30.3.2023
Fotogalerie
