Vítejte v židovském městě

Holešovské židovské město, jak vlastně vypadalo? K dispozici máme bohatý obrazový materiál. Například fotografií Rudolfa Hlavici, obrazy Františka Růžičky nebo kresby Miloše Jančara. Právě ty byly velmi důležitým zdrojem pro přípravu letošní výstavy Vítejte v židovském městě. Ta popisuje, jak severní část holešovského židovského města vypadala předtím, než musela v 70. letech ustoupit výstavbě domova důchodců.

Výstava je od 22/7 do konce roku 2025 nainstalována přesně v místech, kde zobrazené domečky stály. Za zmínku také stojí Jančarovy poznámky, které na kresbách popisují stav věcí v detailech. Třeba jak byla ulice dlouhá, u koho bylo možné poptat klíče k tomu či onomu domku, či jak to vlastně vypadalo uvnitř. Zkrátka neuvěřitelný doklad, jak tomu tady bylo.

Výstava Vítejte v židovském městě je tipem na váš další výlet po stopách historie holešovské židovské komunity, která byla svého času velmi významná. V polovině 19. století se řadila ke čtvrté největší na Moravě a tvořila 31 procent obyvatelstva města.

TIP PRO VÁS → Přečtěte si  PŘÍBĚHY ŽIDOVSKÉ ČTVRTI

DOKTOR LIDUMIL

Lidumil Dr. Knopf. Kolik bolesti ošetřil bezplatně! Jednou ho vyhledala i moje maminka, když mi vpředu rostl křivý zub. Úzkostlivě čekala na jeho výrok při prohlídce. „Nebojte se, phaní, zub vytrhneme a vaší dcerušce naroste krásný nový zubíček.“ Před vyrovnáním účtu se maminka ptala: „Co budu dlužna, pane doktore?“ Chvíle napětí, než milý pán odpověděl: „Phočkejte, phaní, napřed vám musím spočítat knoflíky.“ Maminka vůbec nemusela otevřít peněženku.

(Věra Zaoralová: Maturity bez zkoušek)

Podle vzpomínek několika pamětníků bydlel MUDr. Zikmund Knopf v první uličce na Příční ulici (tak to má na jedné ze svých kreseb poznamenané i Miloš Jančar). Podle záznamů v evidenci obyvatelstva měl Dr. Knopf před 2. světovou válkou byt i ordinaci na Palackého třídě. Za okupace se jako žid musel s rodinou vystěhovat a později jej s ostatními židy odvezl transport do Terezína. Po osvobození, od června 1945 až do své smrti v roce 1951, bydlel v Příční ulici 75 (třetí ulička od kraje).

VRAŽDA NA PRAHU SVOBODY

V noci ze 3. na 4. t.m. slyšel jsem volání „Zapalte to, zapalte to, a ševce také oběste (totiž mne) on má židy zachované“.

Vyběhl jsem do uličky mezi mým domem a domem Františky Dostálkové, a tu jsem viděl, že vojáci před sebou ženou Heřmana Grünbauma. Ten vběhl do síně k nám a co se tam dělo, nevím, poněvadž já jsem se tam nemohl dostati. (...) Když drancovníci vběhli do Grünbaumova a mého bytu, viděl jsem před Grünbaumovým bytem ležeti Heřmana Grünbauma, který ještě chrčel.

Skočil jsem ke Grünbaumovi a četaři, který u něho stál, jsem volal: „Pane četaři ušetři mne, to jest všechno moje.“ Vím, že onen četař měl pušku s bajonetem, ale zda-li byl bajonet zakrvácený, to jsem si nevšimnul. Četař měl pod nosem tmavý do vrchu zakroucený knír, nesilné postavy, mluvil nářečím ostravským a měl dlouhý vojenský plášť, na koženém pásu 4 kožené nábojnice. Že to byl četař vím proto, že na límci a na blůze, kdež právě plášť měl odhrnutý, měl po 3 bílých hvězdách.

Kdo Grünbaumovi smrtelné dvě bodné rány zasadil, jsem neviděl.

(Jan Klimek, soused zavražděného)

Dům č. 67, který patřil židovské rodině Grünbaumů a stával na rohu Přerovské a Příční ulice se v prosinci 1918 stal dějištěm tragédie. Rabující vojáci zde ubodali Hermanna Grünbauma. Navzdory tvrzením tradovaným v literatuře, za vraždu nebyl nikdo potrestán, protože četníkům ani soudu se nepodařilo sehnat přímé svědky, kteří by vraždu viděli a vraha nebo vrahy spolehlivě identifikovali.

BYTOVÁ NOUZE

Kdesi v Zámecké ulici, kde má svůj domek, žije zbožná žena luteránského vyznání. Znáte všichni ty domky v Židovské čtvrti. Malé jako dlaň, bez dvorků a záchodků, kdyby hořelo, tak nikdo z nich neuteče. Této ženě vystěhoval se nájemník z bytu, ovšem málo komfortního. Hejno nových hlásilo se okamžitě, aby si mohli zařídit svou samostatnou domácnost. Je dnes o byty hrozná nouze.

Leč žena, vědomá si tohoto faktu, položila požadavek, který kdysi za dávných časů byl nejkrutější a příčinou velkých bojů a utrpení. Vezme jen toho na byt, kdo zřekne se své víry a přestoupí k její.

Jaké překvapení bylo druhého dne, když ráno již tucet novomanželů se hlásilo, že jsou ochotni kvůli bytu zřeknouti se víry svých předků. Do večera stoupl počet žadatelů a obětníků na celé sto.

(Holešovské listy, 1925)

Zámecká ulice – od roku 1926 přejmenovaná na ulici Hankeho na počest významného spisovatele a holešovského rodáka Jana Aloise Hankeho. Jinak netřeba komentáře.