Cookie Consent by Free Privacy Policy website
EN / DE

Valašské tradice představuji prostřednictvím svých panenek

Ještě než jsme si začaly povídat, Alena Dynková na chvíli odchází, aby zkontrolovala svou první a milovanou panenku. Na holešovské výstavě je hned v prvním sále. Je dokonale krásná, stejně jako všechny další panenky, které sběratelka na zámku vystavuje. Je slovo sběratelka to správné? Určitě není. Alena Dynková je totiž především neuvěřitelný řemeslník, výtvarník, designer, návrhář a etnograf v jednom. Ale především je člověk s velkým a pokorným srdcem. Na světovou premiéru pro své panenky čekala dlouho…

Je mezi vystavenými panenkami nějaká, která je vám nejmilejší?

Určitě, moje vysněná panenka, velká jako dvouleté dítě Toužila jsem po ní, protože jsem do té doby takovou neměla. Ušila jsem jí svůj první kroj a chodila jsem s ní i do školy mezi děti. Dostala ode mě první krpce, což byla rarita. Zkuste sehnat kožaře, který by ušil krpce pro panenku. Je to moje srdcovka…

A máte nějakou vysněnou, kterou jste ještě nevyrobila a z nějakého důvodu se do toho chcete pustit?

Chtěla bych mít panenku v životní velikosti. Jak jsem měla dříve ráda ty malinké panenky, teď už se začínám ohlížet pro těch větších, v reálné velikosti. To bych si přála.

Lze vaši tvorbu vůbec někam posunout a jak?

Určitě jde. U nás na Valašsku je tolik krásných tradic, které lze dětem představit. Abych jim je zprostředkovala, musím jim je ukázat na panenkách, musím panenky do těch tradic zakomponovat… obléknout je a vytvořit pozadí. Přiznám se, že všechny tradice zpracované nemám. Proto chci pokračovat.

Jde teda spíše o zakomponování panenek do scény. Ale vaše tvorba jako taková, jde někam posunout?

Do kulis, panenky krásně nainstalovat do prostoru, aby diváka oslovily a ukázaly mu, že jsou pořád krásné.

Zmínila jste, že ráda pracujete s různými materiály, mluvila jste o krpcích. Je těžké v dnešní době sehnat materiály, které k tvorbě potřebujete?

Je, například je velmi těžké sehnat pravý modrotisk, který by ladil k mým malinkým panenkám. Třeba sukno seženete, ale už to určitě není kvalita jako dříve. Co neseženete, jsou výšivky, protože dnes už je skoro nikdo nemá. Musíte stále hledat, pídit se po babičkách, tetičkách, které ještě výšivky mají. Je to pořád o hledání…

Chodíte s panenkami mezi děti, popíšete, jak to funguje?

Pracuji spolu s dalšími tradičními výrobci pro jednu organizaci a společně chodíme po školách a prezentujeme dětem valašské tradice, jako je třeba i paličkování nebo pletení košíků. Přijdu mezi děti, povykládám, vyzkouším si je, pak se spolu pustíme do práce a ony si samy vyrobí svou vlastní panenku, kterou si pak odnesou domů. Vidím na nich, že je to zajímá a z toho mám největší radost. Že ty děti reagují a chtějí se zapojit.  

Vašim snem je mít vlastní muzeum a již o něm jednáte s městem Valašské Klobouky. Jak to vypadá?

Pevně věřím, že se naší paní starostce otevře srdíčko a podnikne ty správné kroky, aby valašské tradice prostřednictvím panenek viděli i lidé ve Valašských Kloboukách.

Dana Podhajská

 

Výstava Panenky, příběh života trvá do 28. srpna. Navštívit ji můžete 

květen út –pá 12:30 – 17 hodin, so - ne 9 – 12 a 13 – 17 hodin

červen, červenec a srpen út - ne 9 – 17 hodin.

Dospělí 100 Kč, děti, studetni a senioři 60 Kč, školní skupiny a tábory 40 Kč, rodiny 250 Kč.

Více o výstavě zde v odkazu

Alena Dynková se svou nejmilejší panenkou, má ji od dětství a ušila jí svůj první valašský kroj.

Foto Dana Podhajská

 

 

Hodnocení článku: rating starrating starrating starrating starrating star