Cookie Consent by Free Privacy Policy website
EN / DE

Rozhovor s holešovskými muzejníky o znovuotevření městského muzea

Město Holešov se po dvanácti letech opět dočká muzejních prostor. Po dlouhé pauze se vrací na zámek, kde budou od května zpřístupněn výběr ze svých sbírek. Na co se vlastně můžeme těšit a co přípravě nových výstav předchází? Na tyto otázky odpovídají pracovníci Městského muzea a galerie Holešov, správkyně a kurátorka sbírkových fondů Renée Rudolfová a historik Jan Machala. O bohaté sbírkové fondy města Holešova se starají přesně rok.  

Máme tomu rozumět tak, že vzniká stálá expozice?

R.R: To bychom právě rádi vysvětlili. Vzniká jedna muzejní místnost a jedna galerijní místnost. V muzeu budeme prezentovat výběr z našich sbírek a výstavu jednou za rok obměníme. V galerii budeme prezentovat pouze výtvarné umění a opět z našich sbírek. Je pravda, že stálá expozice, tedy výstava, která se nemění, je v plánu již mnoho let, bohužel prozatím ji vzhledem k omezeným výstavním kapacitám zámku nemůžeme realizovat. Nicméně v letošním roce budeme žádat o dotaci na vytvoření stálé expozice. Vyžaduje to dlouhodobou přípravu včetně vytvoření konceptu, rozpočtu, přípravy dotačních žádostí a konzultací se zkušenějšími kolegy.

Mluvíte o koncepci galerie, Holešov má tak bohaté sbírky obrazů?

R.R.: Ano. Můžeme si dovolit čerpat pouze z našich sbírek a vytvářet výstavy osobností i tematické a začneme Františkem Růžičkou. Až vyčerpáme veškeré naše možnosti, začneme spolupracovat s dalšími institucemi. Takový je plán.

Jak bude nové muzeum vypadat?

J.M: Představíme ho prostřednictvím čtyř osobností, které výrazným způsobem přispěly k jeho zrodu nebo později k obohacení archeologické, etnografické a fotografické podsbírky muzea. Byli to Rudolf Janovský, Jaroslav Doležel, Františka Černá a František Stelzig.

R.R: Dlouho jsme přemýšleli, jak to udělat, aby nové muzeum nebylo jen o panelech a textech, proto jsme se rozhodli pro koncepci, kterou zmínil kolega. Díky našim donátorům dnes můžeme představit naše sbírky. Výstava by měla být především oslavou muzea ve všech jeho proměnách.

Holešov má ve sbírkách přes třicet šest tisíc předmětů. Jak složité je vybrat, co vystavit?

J.M.: Je to hodně složité, protože mnoho předmětů jsme za rok našeho působení ještě ani neviděli… Máme několik způsobů, jak provádíme výběr – zaprvé zjišťujeme podle starých inventářů, co už před padesáti nebo sto lety bylo vystavováno a tudíž zřejmě za vystavení stojí. Zadruhé pokud během systematické inventarizace sbírek narazíme na zajímavý předmět, který současně pochazí od některého ze čtyř zmíněných původců, označíme si ho jako kandidáta na vystavení. A konečně vybíráme předměty podle zmínek v písemných pramenech a v literatuře. Když se dočteme o nějakém zajímavém předmětu se zajímavým příběhem, snažíme se ho dohledat v depozitu.

RR: Důležitým faktorem pro vytvoření výstavy je také současný stav daných předmětů. Ne všechny se vystavit dají.

Třicet šest tisíc zní hodně zajímavě, je to pro muzeum v malém města jako je Holešov běžné, nebo je to mimořádné?

J.M.: Je to průměr.

R.R.: A je to také zkreslené.

J.M.: Naprostou většinu totiž tvoří archeologie. Představme si průzkumy v padesátých a šedesátých letech, kdy v jednom pravěkém hrobě mohlo být nalezeno až sto drobných předmětů. Zbytky náhrdelníku, na kterém bylo padesát korálků, drobné ozdůbky, keramická nádoba rozbitá na deset střepů a tak dále. Někdy byly takové drobnosti zaevidovány hromadně pod jedním číslem; jindy však byl každý střep zapsaný zvlášť, a to potom čísla rychle narůstají.

Jaká je vlastně historie holešovského muzea?

J.M.: Zajímavá a současně složitá. V devatenáctém století byly sbírky uloženy u soukromníků, kteří muzeum založili. Byly to vlastně jejich sbírky, které poté Holešovu věnovali nebo prodali. Jeden z těchto sběratelů Rudolf Janovský jako ředitel holešovské spořitelny dokonce počítal s tím, že výstavní prostory vzniknout přímo v budově spořitelny. To se ale po jeho smrti nestalo a sbírky byly uloženy v prostorách, které nebyly přístupné. Teprve na začátku protektorátu, když československá armáda opustila holešovská kasárna, dostalo muzeum některé z uvolněných místností a v roce 1941 se vůbec poprvé otevřelo pro veřejnost. Po nastěhování německé okupační posádky bylo samozřejmě všechno jinak. Němci nechtěli, aby jim přes kasárna chodili lidé, provoz omezili a v roce 1944 muzeum úplně uzavřeli. Další řešení přišlo až po roce 1948, po zkonfiskování zámku. Po nezbytných úpravách se muzeum v roce 1954 přestěhovalo na zámek, kde zůstalo až do roku 1995. Poté bylo přemístěno do náhradního prostoru ve staré radnici na náměstí.

Co pro vás osobně znamená znovuotevření muzejních prostor?

R.R.: Především připomenutí dlouhodobé muzejní tradice, na kterou bylo pozapomenuto. Někteří obyvatelé města ani neví, že máme muzeum. Ale ono nikdy nezmizelo. Tedy je to užasný krok dopředu a my doufáme, že stálá expozice bude následovat.

J.M.: Je to přesně tak. V minulosti se nějaké výstavy realizovaly v prostorách zámku. Našemu předchůdci Ondřeji Machálkovi se také podařilo prezentovat část etnografických sbírek v zámecké kovárně, několik málo předmětů je k vidění také v synagoze. Tedy nějakým způsobem se muzeum v uplynulých dvanácti letech prezentovalo, ale v míře nedostatečné.

A mimo Holešov jsou naše sbírky někde vystaveny?

J.M.: Nejvíce zapůjčených a v současnosti vystavených předmětů je ve všetulské firmě Kuraray (expozici je možné navštívit po předchozí domluvě každou druhou středu v měsíci, tel. 606 764 080). Část militarií je umístěna v síni tradic v policejní školy, jeden obraz jsme půjčili do Skopalíkova muzea v Záhlinicích, nějaké předměty z archeologických sbírek do Provodova a část našich sbírek je vystavena také v Pamětní síni Svatého Jana Sarkandera v holešovském kostele Svaté Anny. 

R.R.:  V rymickém skanzenu máme ještě dřevěný kříž a část sbírek jsme půjčili Archeologickému ústavu Masarykovy univerzity v Brně, ale pouze pro výzkumné účely. Aktuálně jednáme o dlouhodobém zapůjčení několika našich obrazů na zámek do Žeranovic.

Jak vypadá pracovní den městského muzejníka?

J.M.: Vedle přípravy výstavních prostor a náplně výstavy je našim úkolem průběžně inventarizovat a kontrolovat všechny sbírkové předměty. Zákon nám ukládá povinnost jednou za deset let provést inventuru všech předmětů. Tedy na základě elektronické i papírové evidence identifikujeme předměty, které byly popsány, kontrolujeme, zda jsou uloženy tam, kde je uvedeno a jaký je jejich stav. Bohužel sbírky byly v minulosti několikrát přemístěny a ne vždy bylo správně poznačeno nové místo uložení předmětů. Oba jsme v muzeu rok, proto se s rozsahem muzea stále seznamujeme a velmi mnoho času trávíme v depozitářích.

R.R.: Loni jsme uzavřeli výtvarné umění a letos jsme začali archeologii a etnografii. Také jsme navázali spolupráci s restaurátorem Karlem Šindelem, je to velmi důležité, protože jsme malé muzeum a nemáme odborná pracoviště.

Muzeu a galerie budou otevřeny šestého května, na co se návštěvníci mohou těšit?

R.R: Pro návštěvníky otevřeme šestého května. V rámci dnů města, které se o tomto víkendu konají, připravujeme vstup zdarma.

J.M.: Muzeum získalo prostory ve východním křídle zámku, to znamená směrem do zahrady. Cesta do něj povede přes nádvoří po zadním schodišti do prvního patra. Tam už se postaráme, aby naši návštěvníci muzeum našli.

 

Dana Podhajská

 

 

Foto Dana Podhajská

Na snímku je správkyně a kurátorka sbírkových fondů Renée Rudolfová a historik Jan Machala. O bohaté sbírkové fondy města Holešova se starají přesně rok. Na dalších fotografiích jsou zámecké sály, ve kterých vznikne muzeum.

 

Hodnocení článku: rating starrating starrating starrating starrating star