Cookie Consent by Free Privacy Policy website
EN / DE

V práci historik, v uniformě voják

Možná jste si během některé pietní akce v Holešově a okolí všimli vysokého mladého muže v dobové uniformě. Je to Jan Machala, historik holešovského muzea a současně člen Klubu vojenské historie. Pravidelně salutuje při vzpomínkových akcích k významným výročím státu. Naposledy držel čestnou stráž 11. listopadu při pokládání věnců válečným veteránům.

 

Jan Machala má z historie rád především období dvacátého století. „Už od studií je to pro mě nejzajímavější úsek dějin. V hromadě dochovaných materiálů je stále co objevovat, je to taková detektivní práce,“ vysvětluje.

V listopadu se po celé České republice konala sbírka na podporu válečných veteránů a bojovníků za svobodu. Symbolické vlčí máky po třiceti korunách nabízela holešovská knihovna. Její vedoucí Irena Železná potvrdila, že naše město mělo od organizátorů sbírky k dispozici padesát kusů kytiček a prodalo se čtyřicet sedm. „Neznamená to však, že si počet prodaných kytiček vynásobíme cenou. Lidé totiž do kasičky vhazovali i vyšší částky,“ vysvětlila Irena Železná s tím, že sčítání ještě probíhá a knihovna čeká na výsledek.

 

Doma má tři uniformy. Všechny jsou kopie československých uniforem, z východní a ze západní fronty druhé světové války. Přestože jsou vyrobené z vlny, pokud není příliš velké horko, jsou prý pohodlné… až na britský vlněný battledress, který se skládá z nepraktického krátkého bolerka a širokých kalhot s vysokým sedem.

„Člověk se předkloní a hned má holá záda. Když někde v zákopech zafouká, je v battledressu zima,“ konstatuje muzejník.

Svízel je také s vlněným vojenským kabátem, který sám o sobě váží dvě tři kila. Ale když v něm člověk zmokne, najednou na těle vláčí dalších deset kilo. Nehledě na to, jak mokrá vlna zapáchá.

„Základem je prostě nezmoknout nebo mít pláštěnku, která byla součástí výbavy vojáka,“ dodává Jan Machala.

 

Samostatnou kapitolou je způsob úvazu řemení. Jinak se spojovalo na západní frontě a jinak na východní, i když se jednalo pořád o to samé řemení.

„Vojákům na východní frontu žádný manuál neposlali a oni si s řemením poradili po svém. Fungovalo to, ale nebylo to tak, jak to Britové původně zamýšleli,“ vysvětluje historik, který musel sám zapátrat na internetu, aby pochopil jak řemení, záměrně univerzálně konstruované pro všechny typy vojáků, dát dohromady. Tedy i způsob úvazu řemení na uniformě vypovídá o tom, kde voják sloužil, nicméně nejdůležitějším znakem k rozlišení byla zbraň.

 

Jako člen Klubu vojenské historie se holešovský muzejník zúčastňuje různých akcí především na Moravě, ve výjimečných případech i v Praze. „Když držím čestnou stráž, všímám si, že jsem pro lidi vždy zajímavým zpestřením, a to je dobře, protože je to donutí zastavit se a uvědomit si, že tady je místo vzpomínky, nějaký pomník,“ popisuje své pocity. Vzpomíná na nejhlubší zážitek s Klubem vojenské historie, když se před lety zúčastnil rekonstrukce cesty československé samostatné brigády od slovenských hranic po Břest:

„Šli jsme pěšky, stejně jako českoslovenští vojáci na konci války, a mě ohromila reakce lidí, kteří nás vítali. Asi nejsilnější to bylo v Lukovečku, kde jsme paradoxně předem nebyli vůbec hlášení, protože tam nebyla plánovaná žádná pietní akce. Lidé přesto vycházeli z domů a nosili nám koláče a slivovici… Tehdy jsem si připadal jako osvoboditel.“

           

Jan Machala by jednou rád vlastnil uniformy všech novověkých vojenských jednotek, které měly souvislost s Holešovem. Jako první si pořídí uniformu prvorepublikových hraničářů.

 

text a foto Dana Podhajská

Holešovský historik a muzejník Jan Machala v uniformě československých vojáků na západní frontě a v prostorách muzea, které bylo na zámku otevřeno loni na jaře. Na druhé fotografii jeho kolegyně, knihovnice Sabina Dorazínová během listopadové sbírky na podprou válečných veteránů.

 

Hodnocení článku: rating starrating starrating starrating starrating star